Školní projekt a vystaveno v rámci "Pohled do prázdnoty" v: Galerie středočeského kraje - GASK - společná výstava s - Richard Loskot - www.richardloskot.net

Nadbarevná krajina
Слава Україні!
Героям слава!

 

Barva je nejiluzornějším fenoménem. To jak jí vnímáme závísí na mnoha fyzikálních i psychologicko-interpretačních faktorech. Prácí s těmito faktory jsem vytvořil instalaci, kterou si připomínám faktickou virtualitu našich představ vyvolaných vjemy. Horizont abstraktní krajiny jsem vybral proto, že právě rozhraní země a oblohy je místem nebo momentem, kde se s různými koloristickými iluzemi setkáváme nejčastěji. Na tyto jsme si už natolik zvykli, že je nevnímame a často se nezamýšlíme nad tím, jaktože je objekt jinak barevný v různé denní doby. Tyto přechody jsem extrapoloval pomocí světla monospektrálních barev a vytvořil konemplativní instalaci.

Vytvořil jsem plochu širokou 6 metrů a vysokou 3,6 metrů rozdělenou horizontálně na dvě barevná pole. Umístění a poměr jsem zvolil tak, jak mi to pocitově nejvíce evokovalo horizont v krajině. Barvy jsou zvoleny tak, že jsou svými komplementárními kontrasty - fialová a oranžovo-žlutá. Obě barvy jsou mixem dvou základních barev, kdy je ta nepoužitá základní barva použitá ve druhém mixu. V mixu, který se nachází v dolní části, není použitá modrá, která se na zemi obyčejně nenachází (i modrá hladina je spíše odrazem oblohy). V horní fialové není zase použitá zelená, která se na obloze nevyskytuje.

Na berevnou plochu svítím třemi led světly. Všechna svítí stejně a postupně mění barvu. Díky tomu, že je barva světla míchaná ze třech monospektrálních barev, dochází na barevné ploše k nečekaným změnám. Barevné iluze skrz den rytmizují naše životy. A právě i asi minutová sekvence změny barev v mé instalaci představuje jakýsi barevný cyklus dní.


Pohled do prázdnoty (GASK)


Je výstavní projekt Richarda Loskota a jeho studenta Vítězslava Plavce. Divák v něm může naleznout dvě instalace vytvořené na míru dvěma specifickým prostorům. Obě díla spojuje využití minimálních vizuálních prostředků, kdy nás zdánlivá prázdnota prvního pohledu zve za obraz k prožívání tajemství.

Obě instalace také pracují s pojmem horizontu. U Richarda Loskota je to rozhraní mezi hmotným světem a jeho odrazem ve vodní hladině, který díky chytrému využití fyzikálního jevu zjevuje neviděné. Vítězslav Plavec zase pracuje s horizontem krajiny, s hranicí mezi zemí a oblohou. V obou případech se tyto horizonty stávají jakousi branou do světa imaginace, kde dokážeme zpochybňovat vlastní zažité vzorce vnímaní světa kolem nás..

V obou případech se cestou k tomuto znejistění stává barva světla. Oba autoři využívají její neúprosnou iluzivnost a nechávají diváka prožít situace, jaké ze všedního vnímání nezná.

Richard Loskot v jeho instalaci ve sklepním prostoru, který na nás dýchne tajemnou a až sakrální atmosféru, pracuje s polarizací světla a na hladině vodní plochy odhaluje pohyblivý obraz tématizující denní barevný rytmus slunce a oblohy. Přímý pohled na původce odrazu ale stejný vjem nepřipouští a vidíme pouze zářivě bílou plochu.

Vítězslav Plavec zase využívá míchání monochromních světel, kdy prací s různými faktory ovlivňujícími to, jak barevné se nám věci jeví, vytváří nečekané změny na velkoformátovém obrazu tvořeném dvěma homogenními barevnými plochami, jejichž rozhraní se stává hlavním tématem. Jedná se o jakousi nestálou nadbarevnou krajinu, která tematizuje denní cyklus oblohy a barevné iluze rytmizující naše životy.

4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg
4.jpg