Světelné obrazy, vytvořené pro liberecký podnik Bylo, nebylo.

Světelné objekty vytvořené pro Bylo, nebylo si hrají se skutečností, že barva je čistě
vlastností světla a věci sami o sobě ji nemají. Představují dvě nestálé barevné entity,
které svými proměnami ilustrují momenty prostorových iluzí, které mužeme zažívat,
jsme-li postaveni před dvouznačný vjem. Takové momenty nabízejí zamyšlení nad
objektivitou našich představ o světě. Už dávno víme, že nejsme schopni vnímat okolní
realitu tak, jak je, ale poznáváme pouze její zjednodušený obraz, který je utvářen
naším mozkem a je nutně subjektivní a ovlivněn mnoha biasy. Tyto momenty mohou
vést naše myšlení hloubeji k zajímavým a překvapivým důsledkům. Jak a kde existuje to,
co vidím a co to muže znamenat pro mě, pro nás a pro myšlení?

Věci samy o sobě nemají barvu, ta je čistě vlastností světla. Určitou kombinací barevností povrchů a programovaných monochromatických vytvářím situace, kde se tento fakt ukazuje v plné síle a umožňuje nám zažít barevné proměny, na které nejsme z všedního života zvyklí. Barva světla je jedním z nejiluzivnějších fenoménů a to, jak jí vnímáme, ovlivňuje mnoho faktorů. Od fyzikálích jevů, jako je třeba vlnová délka světla samotného nebo rozsah vlnových délek, které osvětlovaná látka pohlcuje, nebo naopak odráží, až po různá percepční fyziologická a interpretační zkreslení, jako jsou například chromatická adaptace, Bezold–Brückeův posuv, Helmholtz–Kohlrauschův efekt a mnoho dalších.

Dalším důležitým principem instalace je prostorová iluze, která je založená na skutečnosti, že náš mozek si nedokáže poradit s dvojznačným vjemem, jaký představuje vyobrazení geometrické sítě některých těles, pokud je zbaveno perspektivní deformace. Mozek perspektivu normálně v každém okamžiku využívá k orientaci v prostoru a určení velikosti a vzdálenosti všeho kolem nás. Takže ve chvíli, kdy jí nemá k dispozici, nedokáže určit tak základní věc, jako je orientace krychle v prostoru. Dokonce dochází k tomu, že krychli může vidět v každém okamžiku otočenou jinak. To mě inspirovalo k vytvoření plošného obrazu složitějšího tělesa, které jsem rozdělil na jednotlivé plochy, které se ale nachází na různých stranách. Plochy jsem vybarvil na základě znalostí aditivního modelu míchání barev a díky tomu, jak se proměnují asymetricky, některé hranice se ztrácejí, plochy splývají a znovu se rozlišují, a tím zpřístupňují společnému prožití moment proměny tělesa, který se za normílních okolností odehrává pouze v našich soukromých světech..